První očkování by mělo štěně podstoupit u chovatele, a to ve věku 6 – 7 týdnů. Jedná o očkování proti:
- psince
- parvoviroze
Psinka a parvoviroza jsou virová onemocnění, která ohrožují zejména štěňata do půl roku věku (psinka až do jednoho roku). Vysoké procento nakažených zvířat umírá i přes intenzivní léčbu.
Druhé očkování následuje za 2 – 4 týdny po prvním očkování. Opakuje se očkování proti psince a parvoviroze.
Dále se přidává očkování proti:
- infekční hepatitidě - virové onemocnění projevující se horečkou, zvracením, průjmem; dochází k zánětu jater a u zvířat, která přežijí, může dojít k těžkému trvalému postižení ledvin,
- infekční laryngotracheitidě a parainfluenze - virová onemocnění dýchacího aparátu, které se projevuje silným kašlem, zvracením a často dochází k hnisavým výtokům z nosu a očí,
- leptospiróze – bakteriální onemocnění, které postihuje i hospodářská zvířata, volně žijící zvířata a i člověka; pes se nakazí přímo od nakažených zvířat nebo pitím kontaminované vody; hlavní příznaky onemocnění jsou vysoká horečka, žloutenka, krev v trusu, uvádí se, že na leptospirózu zemře 4 až 6 lidí ročně.
Třetí očkování následuje opět za 2 – 4 týdny po předchozím očkování. Většinou se provádí ve věku 3 měsíce a výše, protože se toto očkování spojuje s očkováním proti vzteklině (proti vzteklině se totiž může očkovat až od 3 měsíců a dle zákona má majitel povinnost nechat zvíře naočkovat nejpozději do 6 měsíců věku zvířete).
Toto očkování obsahuje přeočkování proti všem výše uvedeným nemocem a navíc se přidává očkování proti vzteklině (infekční nevyléčitelné onemocnění zvířat přenosné na člověka, postihuje nervovou soustavu, psi se mohou nakazit po pokousání nebo poranění od vzteklého volně žijícího zvířete, onemocnění vzteklinou vždy končí smrtí, a to i v případě, že onemocní člověk a není zavčas zahájena léčba, tj. ihned po poranění).
Další přeočkování se provádí po roce, ale už pouze jedenkrát ročně.
Toto výše uvedené vakcinační schéma se považuje v dnešní době za standardní očkování.
Další možná a doporučená očkování jsou proti těmto nemocem:
- koronaviróza – způsobuje virový průjem, často probíhá současně s parvovirózou a toto očkování bývá u některých typů vakcín součástí prvního očkování,
- borelióza – nejčastější onemocnění lidí a psů přenášené klíšťaty, projevuje se náhlým kulháním, bolestivostí svalů, zduřením místních uzlin a nechutenstvím, při těžké formě je postiženo srdce, nervový systém a ledviny; vakcinace se provádí vždy v předjaří, před sezonou výskytu klíšťat, přičemž napoprvé se očkuje dvakrát po sobě a poté se očkuje jen jednou ročně vždy na jaře; toto očkování nenahrazuje nutnost používání prostředků proti blechám a klíšťatům,
- plísňové kožní onemocnění – časté a problematické onemocnění, které je přenosné na člověka (více ohroženy jsou děti a starší lidé), léčba člověka je pak velmi obtížná s možností recidiv, zejména při zasažení nehtů a kůže pod vlasy; v prvních týdnech po infekci se nemusí u zvířete projevit žádné příznaky, ale již může roznášet infekci po okolí; toto očkování se provádí vyjímečně,
- tetanus – bakteriální onemocnění, vstupní branou infekce jsou rány bodné, způsobené špinavým, rezavým kusem železa či drátu, dále hluboká nebo hnisavá poranění, riziková jsou i obnažená zubní lůžka při výměně zubů ve stáří 3 – 7 měsíců; mezi příznaky se řadí tuhnutí končetin, toporná chůze, křeče žvýkacích svalů, zrychlený dech a zvýšená tělesná teplota; i přes intenzivní léčbu až 70 % psů umírá, pes je narozdíl např. od koně, proti onemocnění tetanem mnohem více odolný, ale přesto doporučuji důkladnou desinfekci ran či ošetření u veterináře, očkování se provádí spíše vyjímečně
- herpesviróza – onemocnění postihující pohlavní ústrojí fen, dochází k nezabřezávání zvířat, odúmrtí plodu, porodu mrtvých nebo málo životaschopných štěňat a vysokému úmrtí štěňat do věku 14 dnů po porodu; očkování se provádí v průběhu hárání nebo 7 dní po nakrytí a další vakcinace je nutná 1 – 2 týdny před každým porodem, vzhledem k vysoké ceně se očkování provádí většinou u chovatelsky cenných zvířat